I ty zvláštní prosby jsou vyslyšeny...

Taky Vám vždycky tak vadí po krásných prázdninách návrat do školy? Já jsem se většinou na první dny v září vždy těšila: zase uvidím kamarády, budu mít nové, zajímavější předměty a nemnoho povinností... Třeba to znáte. Jenže letos ta radost nějak nepřišla. Nejspíš je to tím, že vím, že toho mám hodně před sebou – vždyť jdu do třeťáku na vysoké a čeká mě bakalářská práce. Taky mi už nějaký čas chodí emaily od různých profesorů s informacemi o jednotlivých předmětech; co budou obsahovat, kdy a kde se sejdeme na prvním setkání a tak. A ve „všeobecném“ mailu jsem se dozvěděla, že výuka začne hned druhý den po oficiálním uvítání nového školního roku. Dnešek tedy byl nenáročný a potkala jsem i pár přátel, se kterými jsem prohodila něco slov a postěžovala si, že ty prázdniny byly stejně krátké (jako jsou každý rok). Doma jsem si pak na internetu rozklikla nový rozvrh a tiše zaúpěla: hned na další den jsem měla mít školu až do půl páté. Jaká hrůza! „Bože“, pomyslela jsem si, „prosím dej, ať ten zítřek bude pro mě o trošku snesitelnější, ať to vydržím“. Hned na to mě napadlo, že je to trošku zvláštní prosba, ale prostě mi přišla v tu chvíli na mysl. Ještě mě napadlo, že se podívám na email od vyučujícího, který vede daný předmět a nedávno nám posílal nějaké informace (kterým jsem ale nevěnovala příliš pozornosti, koneckonců, byly stále prázdniny). Najdu příslušný mail a co nevidím: první setkání máme až příští týden, hurá! Zítřek opravdu bude snesitelný, když nemáme odpolední seminář! :) Hned mi došlo, co se stalo – během (sotva) minuty byla moje „zvláštní“ modlitba vyslyšena! Měla jsem obrovskou radost a zároveň se podivovala nad tím, jak je Bůh neuvěřitelný... Možná to bylo jen mou nepozorností vůči školním emailům, ale...

Díky Bože. Díky, že slyšíš i ty nejmenší a nejdivnější prosby a odpovídáš nám na ně svým ANO.